Kolik snů může člověk mít, aby nechtěl příliš...?

by - května 22, 2017


Jak řekl Albus Brumbál: ,,Nestačí jen prodlévat ve snech a zapomenout žít."
Měla jsem sny. Tedy mám je pořád. Některé jsou více reálné, jiné zase méně. Dnešní den si budu pamatovat jako den, kdy jsem jeden ze svých snů s díky odmítla. Dostala jsem pracovní nabídku, po které jsem pár let upřímně toužila. A celý týden zvažovala, jestli mi za to stojí - znamenalo by to stěhování, ukončení studia a definitní opuštění všeho a všech. A možná jsem to měla udělat. A možná ne. To se nejspíš nikdy nedozvím. Nemám ve zvyku se ohlížet a litovat, ale kdo řekl, že tak na konci neučiním? Nikdo. Rozhodla jsem se zůstat. A soustředit se na jiný sen. Na ten... méně reálný, na ten naivní. Na ten hloupý a pošetilý. Na ten, do kterého jsem investovala poslední rok života. Nebo posledních 11 let? A kolik let mě ještě čeká? A kam až zajdu, abych si ho mohla splnit? A co když se mi nikdy nesplní? Zatraceně, vždyť to je jedno. Život je všechno to, co se stane, zatímco si děláte velký plány. A já to prostě zkusím a budu to zkoušet dál a nenechám se odradit jen proto, že se to zdá nemožné. Dneska jsem s díky odmítla splnění jednoho snu - ale i vědomí, že se mi mohl splnit, mi dodává sílu pokračovat dál. Když mohl tenhle, proč ne ten jiný...? Kdo řekl, že to nedokážu? A možná prostě ne. Možná ten příběh nikdy nenapíšu. Možná nejsem dost dobrá, možná nejsem dost talentovaná, možná se mi nepodaří zaujmout. Možná jsem jen 11 let promrhala vírou, že to dokážu. A možná si jen naderu pusu. Jenže to nikdy nevím, dokud to nezkusím. Dneska jsem s díky odmítla pracovní nabídku, za kterou by moji kolegové a kamarádi vraždili. Chtěla jsem ji vzít. Vzala bych ji před rokem... Vzala bych ji, kdybych rozhodovala jen za sebe. Jenže nerozhoduju. Jsme dva a já se i ke spokojenosti ve vztahu rozhodla říct ne. Protože podpora partnera je to, bez čeho své sny nikdy nezvládnu. Nesměje se mi za mé smělé plány. Nedivá se na mě jako na blázna. Nechá mě se vybrečet, když mám pocit, že jsem k ničemu. A to jednou budu potřebovat mnohem víc než kariéru, o které nevím, jestli mi přinese nějaké vnitřní uspokojení. Takže.... sněte. Na snění není nic špatného. A když na to dojde, máte právo si svůj sen rozmyslet. Přehodnotit stanoviska. Udělat to, co Vám napovídá intuice. Snů můžete mít, kolik jen chcete. Od těch malých k těm obrovským. Nic není nesplnitelné. Možná je po čase opustíte, možná nikdy nedospějete k uspokojivému výsledku. Ale, zatraceně, alespoň jste to zkusili, ne...?

You May Also Like

1 Comments

  1. <3 <3 Krásné vědět, že někdo smýšlí podobně jako já <3

    OdpovědětVymazat