Když se zaseknete při psaní

by - března 08, 2017


Tenhle článek je tak trochu aktuální, a tak trochu podvrh zároveň.
Ano, zasekla jsem se při psaní, ale ne při psaní Mé jméno, má krev, ale při tvorbě tohoto blogu. Ne snad proto, že bych neměla dostatek nápadů, ale jednoduše kvůli nedostatku času. Poslední měsíc jsem měla pracovní a školní frmol, který mi sotva dovoloval vydávat kapitoly a dodatky, nicméně jsem se nedostala k článkům. Přečetla jsem ale mezitím tři knihy, na jejichž recenze se můžete v nejbližších dnech těšit!


A teď k dnešnímu tématu: co dělat, když se zaseknete při psaní. Noční můra každého autora – a v tu chvíli je jedno, jestli píšete povídku, knihu, článek, nebo svoji diplomovou práci. Když nevíte, jak dál, pocit je to stále stejný. Beznaděj.
Stalo se vám, že jste rozepsali nějaký příběh, a najednou nešlo pokračovat dál? Zasekli jste se na mrtvém bodě a ne a ne s ním pohnout? Mně ano. Nespočetněkrát.
Jsou malé bloky, kdy si stačí dát na pár dnů pauzu a vypnout, odpočinout si od příběhu. A jsou bloky, které vás doslova a do písmene pohřbí. Jako ten můj před šesti lety.
Blok je zrádný, jelikož může mít mnoho podob. Může být dlouhodobý, tak jako tomu bylo v mém případě. Tvářil se tak nevinně a ejhle! Byla z toho pauza na dlouhá léta.  Může být vyvolán nedostatkem inspirace, nebo i obavou, že už člověk nenapíše nic tak skvělého jako je jeho předchozí dílo. Ten můj kombinoval všechny faktory dohromady: byla jsem vyčerpaná ze závěru II. části MJMK, cítila jsem se nejistě s III. částí, kterou jsem nepromyslela a zároveň skončila definitivně Harryho éra – nečekala nás žádná kniha, žádný film – myslela jsem si, že fandom bude brzy mrtvý (Inu, věštění budoucnosti zřejmě není moje parketa). Takže to byly příčiny mého bloku. Autorsky jsem dočasně vyhořela.
Spisovatelský blok však může být i poměrně krátkodobý (pár jsem jich za poslední rok prodělala). Může se vám stát, že si naplánujete volný den, který hodláte věnovat svému psaní, ale sotva k tomu sednete, jako by vás něco zase táhlo násilím pryč – většinou začnu péct, uklízet, nebo sledovat seriály. Pořád si stěžujeme na nedostatek času, a když už ho máme k dispozici, mozek a ruce odmítají spolupracovat. Je to k zbláznění.

Já přece chci psát! Tak proč to nejde?
Může vás blokovat pocit, že vám nejde psát tak dobře, jak byste chtěli. Přesvědčení (třebaže momentální a většinou naprosto mylné), že cokoli, co jste zatím napsali, není dost dobré a nedosahuje kvalit, že se to nikomu přece nebude líbit, a proč byste se měli vlastně snažit, že fanfiction není vlastně žádná tvorba, že psaním ztrácíte čas… Tohle všechno jsou myšlenky, co nás brzdí. Je to naprosto normální – mně se to děje často. Možná ne tolik jako kdysi, ale ty pochyby tu pořád jsou. Zřejmě nikdy docela nezmizí (což je na jednu stranu dobře), ale na tu druhou by nám neměly bránit v rozletu.
Někdy mě rozptylují docela „běžné“ starosti jako únava, nemoc, práce, blbá nálada a potřeba si odpočinout. To je ta lepší verze – v tomhle případě stačí den až dva volna a vrátím se k psaní odpočatá.
Občas blok způsobuje určité místo v textu, ke kterému se potřebujete dostat, ale nevíte, jak si s ním poradit. Jako příklad u MJMK můžu použít dvacátou kapitolu První úkol, první oběť. Psala jsem ji loni v létě a byla jsem na ní zaseknutá dobré tři týdny! Tři týdny mi trvalo, než jsem vymyslela, jak úkol bude vypadat, jak si který šampion povede a co se bude přesně dít. Pak jsem celých 30 hodin (Word mi to krásně stopnul) věnovala samotnému psaní. Pořád jsem se vracela, pořád jsem ji přepisovala. Nebylo to nejen samotným faktem, že jsem si úkolem nebyla jistá, ale hlavně tím, že to bylo stejné místo, kde jsem se tenkrát před pěti lety zasekla. Musela jsem se odtamtud odpíchnout co nejlépe. Bylo to děsivé, ale nakonec jsem svůj blok překonala (a dnes tuhle kapitolu považuju za zlom, odkud MJMK plyne přirozeným tempem a děsně mě baví).



Jak takový blok překonat?
Pokud vás spisovatelský blok postihl, nepanikařte a vzpomeňte si na mě. Jasně, pět let pauzy nejspíš není ta nejlepší vyhlídka, ale důležité na téhle historce je ono ponaučení, že se vždycky můžete vrátit! Důležité je mít dobrou strategii. Postupně jsem se naučila několik technik, jak se předem vyhnout velkým blokům, anebo jak rychle a bezpečně uniknout z těch malých.

Vytvořte si rutinu a dobrý plán
Pište v určité hodiny. Nebo v určité dny.  Vyhraďte si na psaní ve svém rozvrhu čas. Můj týden vypadá pokaždé jinak – občas škola, jindy práce. Nikdy nemám dny stejné, proto si psaní předem plánuju s diářem v ruce. Já například večer nedokážu napsat ani čárku. Jakmile odbude osmá hodina večerní, můj mozek si bere dovolenou a nespolupracuje – zcela výjimečně jsem v noční hodiny schopná psát, ale většinou jsou to ty okamžiky, kdy nejvíc prokrastinuju a zírám do prázdných stránek.
V čem jsem ale zaručeně dobrá – to je plánování. Diář, fixy a barevné lístečky jsou moji pomocníci. Stanovím si například, že pondělí a úterý budu věnovat psaní dodatku. V úterý večer si pak naplánuju editaci nové kapitoly. Středu jsem například celý den v práci a na čtvrtek a pátek mám vyhrazený čas pro psaní nové kapitoly. Cílem prostě je mít do nedělní půlnoci hotovou kapitolu a dodatek – a přes to prostě nejede vlak.

Dělejte si osnovy
Já vím, že vám to radil každý učitel češtiny při všech slohových cvičeních, co jste museli s nechutí psát, ale ono to vážně funguje. Ten, kdo tvrdí, že osnovy nepotřebuje/nemá/nepíše, se většinou potýká s problémy jako je rozvleklý text, nevyvážený děj, časté výplňové kapitoly. MJMK má asi 12 hlavních hrdinů, kolem kterých se točí děj, tedy 12 různých vypravěčů. Pak jsou tu celkem dvě dějové linky: škola a ministerstvo, které se vzájemně proplétají a rozrůstají. Bez osnov bych byla ztracená. Pokaždé, když píšu jednu kapitolu, mám už hotové osnovy na tu následující. Musím vědět, co se bude s každým dít dál, jinak bych se do toho pěkně zamotala. V současné chvíli mám například hotové detailní osnovy ke kapitolám 57 a 58, hrubou kostru 59. a několik bodů ke všem kapitolám až do konce. Je to tak, láme mi to srdce, ale závěr začíná být o mnoho jasnější.


Odpojte ty internety!
Když jsem loni měla pracovat na své diplomce, sledovala jsem pět (!!!) řad britské soutěže v pečení. Pro někoho je to Facebook, samotný wattpad, chat s kamarády, sledování seriálů – každý máme slabé místo, co nás rozptyluje a odvádí pozornost. Jestli se nedokážete zařeknout, že s tím přestanete, tak je nejlepší cestou odpojit dočasně internet. Fakt to funguje. Minimálně u psaní diplomky jsem to zkoušela (jenže pak nastal problém, když jsem si potřebovala opravdu něco vygooglovat). Teď musím vypínat především svůj facebook (a nemyslím ten soukromý, kam nechodím vůbec, ale ten „psací“). Zajímavé je, že jakmile jsem měla diplomku z krku, tak jsem se k sledování té kulinářské show nevrátila. Vlastně ani nevím, kdo tu pátou řadu vyhrál.

Běžte psát mimo pohodlí domova
Kdekoli jinde se soustředím mnohem lépe než doma. Když se pokouším pracovat doma, rozptyluju se vším možným – jednou jsem dospěla do fáze, že mi přišlo užitečnější i žehlení. V knihovně, v kavárně i ve škole (ehm) upadám do blaženého stavu mysli a věnuju se jen psaní (a konzumaci kávy a dortu). Funguje to ovšem skvěle i na jiných místech, kde se dá posadit s laptopem -  spousta kapitol vznikla v autobuse nebo ve vlaku. Za vrchol dokonalosti považuju místa, kde není wifi – alespoň vás nic nerozptyluje.
Pokud nemůžete odejít z domu, zkuste malý trik se změnou místa. Občas mi pomůže, když si notebook vezmu na zahradu nebo do kuchyně. Prostě změním prostředí.

Dovolte si psát i něco jiného
Pište jen a jen pro sebe a pište naprosto cokoliv. Pokud jste se zasekli v mrtvém bodě, nezoufejte. Zkuste to s jiným příběhem. Nebo s jiným žánrem! Skládejte básně, pište úvahy. Hlavní jsou slova – ne fakt, jestli je hodláte někdy použít. Nebo pište deníky – ty jsou nesmírně užitečné. Já mám však s deníky problém: nedokážu je po sobě znovu číst, ale nedokážu je ani nečíst. Vždycky je spálím.
Poměrně nedávno se mi však stalo, že jsem na MJMK přemýšlela tak dlouho, až jsem se dostala do jakéhosi transu a dobré tři hodiny ze sebe chrlila nápady a myšlenky, házela je na papír a nenechala se zastavit. Vůbec se povídky netýkaly, ale v tu chvíli mi nesmírně pomohly a já jim teď hrdě říkám základy mé možné budoucí knihy.



Přečtěte si, co už máte za sebou
Pokud jste se zasekli uprostřed rozepsaného příběhu, je tohle nejsnadnější metoda. Používám ji vlastně pořád, i když nemám doopravdy žádný blok. Pokaždé, když se chystám na novou kapitolu, přečtu si minimálně ty dvě předchozí. Opravdu pečlivě si je projdu, utřídím si myšlenky, myslím na postavy a jednotlivé situace, ve kterých se nacházejí. A přesně od toho bodu se zase odrazím a pokračuju.

Dovolte si hledat inspiraci
Trochu si to protiřečí s tím vypínáním internetu, nicméně někdy je třeba dát si pauzu a nasávat podněty ze světa okolo. Začít číst novou knihu, koukat na filmy, seriály, poslouchat inspirativní hudbu, ale i vyrazit do divadla, do přírody a koukat okolo sebe. Někdy mi stačí naslouchat cizímu rozhovoru, zachytit nějakou větu a v ten moment mě napadne: Páni, tu jako kdyby řekl Edward! A fantazie už jede, začnu v hlavě rozvíjet dialog, který můžu někdy použít, anebo ho prostě zase „zahodím“.



Hlavní pravidlo, které na jakýkoliv blok platí – je třeba si připustit, že ho máte. Prostě přišel, smiřte se s ním. Ale nenechte ho vyhrát! Braňte se mu zuby nehty, trénujte se, abyste ho dokázali zvrátit. Dřív nebo později se v tom naučíte chodit. Ještě před 34 minutami jsem byla přesvědčená, že článek na blog dneska zase nezvládnu přidat. Nasadila jsem si sluchátka, zapnula hudbu a vyšla s notebookem ven na sluníčko z dosahu wifi. A najednou je článek na světě! Takže kašlete na bloky, zakousněte se a překonávejte!


You May Also Like

0 Comments