10 nejotravnějších fanfiction klišé

by - března 25, 2017



Chodí mi dotazy, zda bych doporučila svým čtenářům některou z potterovských fanfikcí, které čtu já sama. Popravdě řečeno, mnoho jich není. Jednak na to opravdu nemám čas, i když bych ráda, jenže zatím mi moc volných chvil nezbývá. A pokud ano - ve vší úctě k ostatním autorům - raději sáhnu po papírové knize. Nakonec - a to je ten hlavní důvod - se velmi nerada prohrabávám těmi nekvalitními. Někdy mám totiž dojem, že na jednu dobrou fanfikci připadá minimálně dvacítka těch hrůzostrašných, ze kterých se ještě zbytek dne třepu odporem a bolí mě oči dlouho poté, co displej mého telefonu pohasl. Sami to určitě znáte. Jeden cover jako druhý, anotace jsou buď výňatkem z děje a nic moc vám neřeknou, nebo jsou naopak tak doslovně popisné, že je vám do pěti vteřin jasné, o co v celém příběhu půjde (a jak dopadne). První kapitola zpravidla vypadá jako hromady jiných kapitol, a když už se začnou opakovat i tuctová jména kamarádek Lily Evansové, má člověk chuť strčit hlavu do písku a předstírat, že neexistuje.
Upozorňuju, že následující výběr se někoho z vás může dotknout - ale berte to, prosím, s humorem a rezervou. Některé z těch bodů totiž splňuji i já sama se svou trilogií a nestydím se za to. Neříkám, že jsem to ve všech případech zvládla bravurně, místy je to také samé klišé, ale člověk by si měl dokázat udělat legraci i sám ze sebe a přiznat si své přešlapy. A hlavně - každý příběh je klišé. Tomu se přece nevyhneme. Jde o to, jak ho autorsky uchopíme a uděláme z něj něco lepšího než jen kopii jiné kopie.
Takže nečekejte, že vám naservíruju fanfikce, které za něco stojí. Raději vám vypíšu, co na tomhle žánru nenávidím ze všeho nejvíc a proč spousty fanfikcí na wattpadu zavírám už po druhé kapitole.


1. Divoká sedmdesátá 

Začnu zostra a tedy otřepanou zápletkou, kterou jsem začala kdysi dávno já sama. Doba Pobertů - jedna z nejlákavějších možností fanfiction, která se vám nabízí. Kánon všichni dobře známe a většina z nás (co má špetku důstojnosti) se mu nepokouší vyrovnat, a proto se mu vyhýbá. Úsek let 1971 - 1978, kdy Bradavice navštěvovala generace Harryho rodičů je velmi snadný odrazový můstek. Máte do jisté míry volnou ruku, ale zároveň víte z kánonu dost na to, abyste měli podpěrnou kostru. Velmi dobře rozumím tomu, proč je tohle pozadí atraktivní. A přiznejme si - kdo by si s Poberty nechtěl zablbnout.
Potíž je v tom, že je to pokaždé stále ta stejná písnička dokola. Na jedné straně máme známou čtveřici výtržníků - James, Sirius, Remus a Petr. Na druhé dámské osazenstvo nebelvírské ložnice - tedy Lily Evansovou a nejlépe tři nejlepší kamarádky (jednu zádumčivou studentku po Remuse, jednu holku s prořízlou pusou pro Siriuse - kterého zpočátku samo sebou nenávidí, a pak jednu do počtu jako Petra). Autoři se většinou odpíchnou od pátého ročníku nahoru (protože doba puberty, kdy James Lily může zvát na rande, aniž by to bylo k jejich věku nepatřičné, je vždycky lepší) a sledujeme v podstatě klasickou vztahovku. James nabíhá Lily, která ho odmítá, občas si napíšeme nějakou esej do školy, občas je necháme se sblížit, občas si vyměníme pár facek, a pak je konečně dáme dohromady. Cílem je být u toho, když se konečně Lily s Jamesem dají dohromady, kdy se konečně z Remuse veselý kluk, protože se zamiluje, a kdy konečně Sirius přestane být sukničkářem, protože poznal tu pravou. Máme tu pak samozřejmě dva možné konce - tedy porušíme totálně kánon a necháme je všechny žít šťastně bez zásahu Voldemorta, anebo je pro jistotu všechny vyhladíme a necháme srdce čtenářů vykrvácet.
Taky vám to zní tak, že jsem popsala de facto MJMK I? Možná ano, ve většině bodů. Ale dovolte mi připomenout, že je to 11 let starý text. A tahle klišé se používají pořád a stále dokola, jako by to byl nutný vzorec, co se nesmí porušit. Prosím vás, udělejte s tím někdo něco, poruště tu kletbu! 

2. Sourozenci Potterovic

Jedna z nejrozsáhlejších pověr, co se mezi fandy léta nesla (a je to fakt kachna), byla ta, že Lily v době své smrti čekala druhé dítě. Všichni by pochopitelně mladým manželům Potterovým přáli holčičku, a tak nám vzniklo druhé oblíbené klišé - Harryho sourozenec. Vždycky je to sestra - mladší, starší, dvojče, adoptovaná... Je to jedno, prostě ji Harry má. Pak existují dvě verze příběhu: buď dotyčná vyrůstala v zapomnění někde v sirotčinci a nemá o svém pravém původu žádné informace, protože si ji nikdo nepamatoval, nikdo o ní nevěděl, whatever, nebo vyrůstá s Harrym u Dursleyových. Nejšílenější verze jsou ty, kdy je jejím otcem Severus, kterého  Lily přece skutečně milovala. Jo, cítíte ten průšvih? Nemusím snad pokračovat, z toho bolí oči.


3. Můj táta padouch

A druhý zásah, kde jsem se trefila i já! Nikoho přece ta dobrá strana nebaví. Všichni chceme ve skrytu duše roztleskávat za tým Smrtijedů, a tak se pojďme podívat na známý příběh z té druhé strany - od samotného Pána zla. Jestli ještě jednou najdu fanfikci o tom, jak Voldemort v mládí miloval, probodnu si kůl srdcem. No tak. Všichni víme, že upřímného citu jakým je láska, nebyl schopný. Nikdo mu srdce v mládí nezlomil - prostě ho nepoužíval. Takže žádná romantická story o statečné dívce, co propadla kouzlu Toma Raddlea nedává smysl (a ty, kdy zpátky v čase cestuje Hermiona a zjistí, žeVoldemort nebyl vlastně vůbec zlý...vážně?!). Nicméně k jádru věci: Voldemort je navzdory všemu evidentně velmi plodný. Nějakým zázrakem se mu často podaří pořídit si dítě, pokaždé je to dcera a ta se zpravidla moc nevydařila podle otcových představ (tedy během jejího studia v Bradavicích propadne kouzlu nějakého mladíka, kterému by se měla obloukem vyhýbat). Hlavní je, že se přidá na stranu dobra. 
Malá obměna přichází, když Voldemort nemá dceru, ale sestru. Scénář ale pokračuje stejně.
Těším se na den, kdy bude mít bratra nebo syna. Fakt jo. 


4. Harry není Vyvolený, vyvolená jsem přece já

Co mě dokáže odradit od každé knihy (papírové nebo elektronické) je anotace, znějící asi takto: Náctiletá blabla žije docela obyčejným životem, dokud... A v jejích rukou je najednou osud celé země/vesmíru/kouzelnického světa. Záchrana naší existence přece vždycky stojí na bedrech náctiletých. Všichni víme, že Vyvoleným je v tomhle příběhu Harry. Tečka. Pokud někdo připíše dívku (ano, zase je to holka, taky vás to už unavuje?), která ho má najednou nahradit, protože nějaká jiná věštba řekla, že... je to totální podraz pro čtenáře. Vždyť to podkopává smysl celého kánonu. 

5. Co si takhle dát jednu cestu časem zpátky?

A velmi často s tím souvisí oblíbené hrátky s časem. Když potřebujete pořádnou love story, vezměte Hermionu (nebo jinou dívku), dejte jí kolem krku obračec a řekněte jí, že se musí vrátit zpátky v čase a zvrátit osud kouzelnického světa, protože Harry selhal (je mrtvý, nebo za sebou nechal spousty mrtvých, což přece nemusel). A tak Hermiona točí, točí, točí a najednou je zpátky v době, kdy do Bradavic chodili Pobertové, nebo lord Voldemort, nebo se vrátí jen o pár let. Principem je, že musí něco změnit, ale ona se holka během toho stačí zamilovat. Nejlíp do Voldemorta, nebo do Draca Malfoye, protože všichni víme, že...


6. Temný a romantický hrdina Draco Malfoy

...že Draco je přece boží. Nevím, kde se tohle šílenství vzalo. Tedy asi tuším - všechny platonicky milují Toma Feltona a Draco je pro ně prostě on a přes to nejede vlak. Potíž je v tom, že když čtete knihy, víte o Dracovi spoustu věcí, kvůli kterým vám musí lézt na nervy. Ten kluk není čistá duše s velkými romantickými city k mudlovské šmejdce, co se jen ukrývá za maskou zmijozelského prince kvůli tatíčkovi. Je to arogantní spratek, který papouškuje rodinné názory o čistokrevnosti, protože jim doopravdy věří. Není dobrý člověk, je to zbabělec, který rád šikanuje druhé a povyšuje se nad nimi. Ve válce si správnou stranu nevybral a to, že na něj Voldemort tlačil se zabitím Brumbála je sice politováníhodné, ale není to důvod, abychom ho stavěli na piedestal. Každopádně pokud chcete trochu rebélie a chcete, aby se vaše hrdinka zamilovala do toho špatného a tajemného, Draco bývá častá volba. Často totiž kvůli ní obrátí a postaví se na správnou stranu. Ách. Takhle snadno to ale nejde, milé dámy.

7. I hate you, I love you

Klasický scénář, ve kterém jsou navěky lapeni James a Lily. Povídka, kde jde jen o jediné - o hádky, naschvály, nenávist a o to, kdo komu leze víc na nervy. Všichni ale víme, že od nenávisti je to jen krůček k lásce až za hrob, a tak po sérii facek, výhrůžek, školních trestů a proklínání do pátého pokolení, se do sebe zamilují a skočí si kolem krku. To všechno kolem je nepodstatné. Jádrem příběhu je prostě ústřední love story. Klišé, klišé, klišé.


8. Největší oběť ze všech

Tohle je velmi jednoduché. Máme tu mladou dámu: zádumčivou, tichou a nenápadnou, která se stihne upřímně zamilovat ... a miluje tak moc, že za všechny své milované, rodinu a přátele ve finálním střetu se zlem položí život. Teď je jedno, ve které době se nacházíme, která válka probíhá a kdo je jejím vyvoleným princem. Klíčové je, že se na konci pro všechny obětuje, aby je zachránila, čímž se autor postará o nejbolestnější konec ze všech a nejedny slzičky smáčí vaše kapesníčky.

9. Rome a Julie v kulisách Bradavic

Zakázané ovoce prostě chutná nejlépe. Takže co potřebujete k tomu, abyste napsali pořádnou love story z Bradavic? Jednoho potomka od Potterů, jednoho potomka od Malfoyů. Jestli to bude Lily Potterová a Scorpius Malfoy, nebo James Sirius Potter a nějaká Dracova dcera - to už je vlastně jedno. Hlavní je, aby se jejich rodiny nesnášely. Aby se nesnášeli oni dva. Aby se hodně hádali, aby se tu hodně soupeřilo mezi Nebelvírem a Zmijozelem. A konečně: aby se nakonec dali dohromady a dočkali se svatby a alespoň jednoho dítěte.

10. Mary Sue, těší mě!

Tohle klišé je ze všech nejznámější. A pokaždé začíná stejně. Nová dívka se objeví v Bradavicích. Možná doposud netušila, že je čarodějka. Možná nikdo neví nic o jejím původu. Odkud pochází? Většinou má za sebou nějaké trauma. Vyrůstala v sirotčinci, v Azkabanu, někdo ji v dětství týral. Podstatné je, že je dokonale krásná, chytrá, okouzlující a plná tajemství. Je dokonalá v nitrobraně, je metamorfomág, neohlášený zvěromág, vlkodlak, upír nebo nějaký nový druh čarodějky. Každopádně je nebezpečně mocná a nebezpečně přitažlivá. Každý kluk na škole ji chce. Většinou tu máme milostný trojúhelník jako vyšitý. Velmi často tahle dáme kombinuje všechna předešlá klišé, samozřejmě. Zaručeně ji poznáte od první strany. Většinou je psána v ich formě, začínáme ukázkou jejího neobyčejně obyčejného života, a pak přijde dopis, který jí změní život. A další dobrodružství může začít...


Jak už jsem řekla, berte to s rezervou. Existují i dobré povídky, které tahle klišé ve větší či menší míře naplňují. Podle mého jsou ale tyhle scénáře nejotřepanější a mám jich někdy plné zuby. A jaká klišé lezou krkem vám? Našli jste jiné? Nesouhlasíte se mnou? Podělte se! 




You May Also Like

9 Comments

  1. Nemám ráda věčné párování Severuse a Hermiony. Vím, ono se to tak nějak nabízí, ale snad o tom nemusí být každá druhá povídka. Což o to, některé jsou aspoň propracované, ale fackovala bych za ten klasický scénář: Severus přežije, většinou se na tom nějak podílí Hermiona, pak se do sebe pochopitelně zamilují a nakonec se ukáže, že Snape není zatrpklý, nenaložený hajzlík, který s chutí šikanuje děti, ale citlivý a vášnivý milenec, který by své milované Hermionce snesl modré z nebe. Jo, a náš sice prudký a nepříliš bystrý, ale do morku kostí dobrý Ron, je v takových příbězích většinou za toho zlého, jak jinak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se týče samotného nesmyslného shipování - to je kapitola sama pro sebe. :) Tyhle příběhy Severus/Hermiona jsou fakt peklo. A všichni hrajou na nostalgickou strunu - ve smyslu: Hermiona připomíná Lily, protože je chytrá, Nebevlír, umí lektvary a je z mudlovské rodiny - brrr.

      Vymazat
    2. Konečně mě někdo chápe :)

      Vymazat
    3. Tak to jsem fakt rada, ze jsem nikdy nic takoveho necetla. Kdyz me dcera navedla na Wattpad, tak jsem uplne nahodou narazila na MJMK. Loni v lete. A cetla jsem a cetla a zirala. A dal nepatrala. Az tenhle pribeh skonci, zkusim si precist Kate. A pak uz asi nic. A k tem klise: asi to k tomu patri. Jsem rada, ze neco jako Wattpad existuje.

      Vymazat
    4. Můžu pak doporučit pár, které za čtení stojí. :)

      Vymazat
  2. Tak od Tebe Kat, si rada doporucit necham! Sem s tim, pls. Jako namatkove jsem neco zkousela a netrvam jen na fanfiction a HP, jenze (pardon) samy sr.... Takze budu rada, kdyz me nasmerujes.

    OdpovědětVymazat
  3. Nemám ráda Snape/Hermiona, jak už tu bylo uvedeno výše, ale co z duše nenávidím, je pairing Harry/Snape. MERLINOVA PRAVÁ NOHO, kdo to vymyslel?! Nehledě na to, že kdyby se Lily otočila doleva, a ne doprava (obrazně řečeno), mohl to být jeho otec, přijde mi to úplně zvrácené. Nemám nic proti LGBT komunitě, sama do ní patřím, ale tohle je na mě moc. Je to taky jediný důvod, proč jsem nikdy nečetla skvost české HP fanfic, o kterém všichni mluví - Elysejský klíč. Nepochybuju o tom, že je to dkvěle napsáno a autorka si s tím dala práci, ale je tam rostě Snarry (či jak se tomu říká) a to já nedám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ke slashi vůbec nevyjadřovala proto, že nejsem jeho velká fanynka. :) Vadí mi to zejména proto, že se autorky snaží otočit každou, i vyloženě heterosexuální postavu na homosexuální. Ohání se tím, že se ve FF může vše, ale kdybychom jim my otáčely jejich homosexuály na heteráky, byl by oheň na střeše. :)
      Elysejský klíč jsem četla - ne celý, právě kvůli Snarry a upřímně mě až tak nenadchl. Asi nejsem ten správný člověk, co se rád nimrá v pocitech a úvahách a sladkobolných monolozích. :)

      Vymazat
  4. Upřímně? Nenávidím shipy Drarry, Snomione, Snarry, Harmione a všechno podobné. příjde mi to... Hrr! Radši no comment -.-

    OdpovědětVymazat