10 nejláskyplnějších okamžiků MJMK

by - února 14, 2017


Valentýn. Svátek zamilovaných. Den plný velkých gest.
Předně, abych uvedla věci na pravou míru: já Valentýna neslavím. Nijak si na něj nepotrpím a tenhle svátek mě míjí. Myslím, že vrcholem mého romantického večera bude, když se nacpu při večerním editování nové kapitoly čokoládou a půjdu spát s břichobolem.

Nicméně MJMK se odehrává v Anglii, Valentýn se v anglosaských zemích slaví a ani naše postavy se mu nevyhnuly. Přesto se scény narvané emocemi, kdy jsem se i já při psaní červenala, či mi srdce jihlo, nebo jsem posmrkala dojetím tunu kapesníčků, odehrály paradoxně jindy než na Valentýna. Ale proč si je zrovna dnes nepřipomenout? Když ne dnes, tak kdy?
Tady je mých deset nejoblíbenějších scén trilogie, ze kterých láska doslova sálá! A nejde jen o prvoplánovou romantiku a první polibky, jde i o lásku v jiné formě. ❤

Upozornění: SPOILERY, SPOILERY, SPOILERY pro všechny, co nepřečetli AKTUÁLNÍ (50. kapitolu) v III. části, dodatky a adventní kalendář!


1. Když Sirius poprvé políbil Selene

„Rychle měníš názory, Smrtijedko,“ usmál se.
„Copak nejsi rád? Můžu se otočit a nadobro ti pláchnout,“ pohrozila mu.
„Tentokrát už neutečeš,“ ujistil ji a přiblížil se k ní.
Hbitě se mu vysmekla. 
„Myslíš?“
„No počkej!“ 
„To sotva,“ křikla přes rameno a rozběhla se směrem k jezeru. Utíkal za ní. Oba se po dlouhé době upřímně smáli a nevadilo jim, že svým povykem, jak se klouzali po ledě, vyhnali všechny páry skryté v keřích v okolí několika metrů. Nejspíš to byly pro oba nejkrásnější svátky za dlouhé roky. Možná by tam dováděli jako děti pěkně dlouho, ale noc byla chladná a ani jeden z nich neměl pořádně teplé oblečení. Proto se raději vrátili do hradu.
„Počkej,“ chytil ji za ruku ve Vstupní síni.
„Ano?“ pohlédla mu zpříma do očí.
„Máš nad hlavou jmelí,“ upozornil ji.
„Já vím,“ přikývla. „Ono je totiž všude.“
Sirius se usmál a přitáhl si Selene blíž. Tentokrát mu neutekla a nechala ho, aby ji něžně políbil.

Na tenhle okamžik jsem se těšila tak dlouho, až jsem si ho vysnila do posledních detailů, a nakonec to napsala docela jinak! Nicméně dodnes si pamatuju, že původní plán byl dlouhou dobu stejný: Vánoce, bradavické jezero a sníh. A pak bum! Tady to celé začalo a bez téhle dvojky bychom se s příběhem nikam nedostali. 


2. Když se James a Lily dali dohromady 

Nakonec skákali z větve na větev a vzájemně se snažili zneškodnit toho druhého. Přestože byl James sportovně nadanější, byl to on, kdo první skončil se sněhem v obličeji na zemi. Možná ale Lily nechal vyhrát záměrně.
„Jsi v pořádku?“ lekla se Lily a seskočila k němu na zem.
„Jo,“ zahuhal a plival kolem sebe sníh.
„Ukaž, pomůžu ti,“ usmála se. „Podej mi ruku.“
James vděčně stiskl její dlaň a prudce se postavil, jenže mu podjela noha na ledu a strhl sebou Lily zpátky na zem. 
„Ty jsi vážně děsný pako.“
„Sranda musí být.“
Najednou oba zvážněli.
„Lil…já…,“ začal James váhavě. „Nechtěla bys…nechtěla bys se mnou…na…na ten ples?“
Lily neodpověděla hned. Místo toho si zastrčila své ryšavé vlasy za uši a váhavě přiblížila svůj obličej k jeho. Chvilku si hleděli do očí, a pak se konečně poprvé a doopravdy políbili. 
„Konečně!“ vykřikl Sirius a začal tančit oslavný tanec s Remusem kolem Gigi. Ta chvilku nechápavě hleděla, ale pak si všimla dvojice pod stromem a s chutí se k nim přidala.

Dnes bych na to šla autorsky docela jinak, nicméně na tuhle chvíli čekal snad každý. Zatímco Sirius a Selene mohli dopadnout všelijak, tahle dvojka má svůj osud vždycky pevně nalinkovaný! Tančila jsem u toho víc, než Sirius s Remusem dohromady!

3. Když si Sirius bere Selene

Když Sirius poprvé spatřil Selene ve svatebních šatech, dokonale oněměl. Nemohl uvěřit svému štěstí, že se žena jako ona chystá spojit svůj život právě s ním. Její šaty byly jednoduché a kytice narychlo vyrobená z toho, co našli v lese. On koneckonců měl také oblek, který si pořídil na úplně jinou příležitost. Ale bylo jim to jedno. Jediné, po čem oba toužili, bylo stvrdit svou lásku před nejbližšími.
„Nyní přejdeme ke slibům,“ vyzval je Brumbál. „Siriusi?“
Tichošlápek ji uchopil za obě ruce a nervózně začal: „Popravdě, nepamatuju si ani slovo z toho, co mám říct.“
Jeho přiznání všechny přítomné rozesmálo.
„Ale na tom nezáleží,“ řekl spěšně. „Jediné, na čem záleží, jsi ty. Oba víme, že život není procházka růžovou zahradou,“ pokračoval. „Svět tam venku se mění. A nikdo z nás neví, co přinese budoucnost. Kdybych byl na všechno sám, asi bych byl pořádně vyděšený. Ale nejsem, mám totiž tebe. S tebou se mi kráčí líp, nehledě na to, co všechno nás čeká. Tímto slibem bych chtěl před svými nebližšími říct, že chci svou životní cestu projít s tebou, Selene Raddleová. Budeme v tom společně – v dobrém i zlém. Miluju tě a na tom se nikdy nic nezmění, i kdyby mi někdo vyrval srdce z těla.“
Selene se dojatě usmála. Chvilku ticha narušila Cat, která musela hlasitě smrkat do kapesníku.
„Selene?“ vybídl Brumbál klidně nevěstu.
„Když jsme se poprvé potkali, řekl jsi mi, že černí jsou ti lidé okolo nás, že já k nim nepatřím,“ připomněla mu. „Byl jsi jediný, koho nezajímalo, čí jméno nosím, nebo jaká krev koluje v mých žilách. Vím, že jsi musel svou volbu mnohokrát obhajovat před svými přáteli. Ale nikdy ses nevzdal, nikdy jsi o mně nepochyboval, i když já sama jsem si nevěřila,“ zhluboka se nadechla. „Víš, že nám nikdy nedá pokoj, že nás nenechá vydechnout, dokud nás skutečně nedopadne. Ale je mi to jedno, protože já bych za nic na světě nevyměnila ani vteřinu strávenou s tebou. Nevím, jestli nás čeká celý život, nebo nám osud dopřeje jen pár let. Chci ti ale říct, že ať se stane cokoliv, moje city se nikdy nezmění. Miluju tě celým svým srdcem.“
Tentokrát Cat zatroubila do kapesníku tak nahlas, že se ze stromu snesla sova a proletěla jim nad hlavami.

Víte, jak jsem minulý týden tvrdila, že nejsem romantická duše? Občas mám slabší chvilky... A když už k nim dojde, napíšu něco jako tohle. Ale jinak jsem cynik. Strašnej. Haha.


4. Když si James bere Lily

První a taky poslední příležitostí, při které se po odchodu z Bradavic společně sešli, byla svatba Jamese a Lily. Sirius, který šel kamarádovi za svědka, se během obřadu nenápadně otočil na Selene, která seděla v první řadě. Pobaveně na ni zamrkal a ona se musela bláznivě zasmát. Pořád nemohla uvěřit, že si tento život nevysnila. Žít v utajení v malém bytě uprostřed mudlovské čtvrti nebylo vždycky jednoduché, ale jejich malé útočiště jim vyhovovalo stejně jako práce pro Fénixův řád. Byli šťastní.
Tichošlápek stočil oči v sloup a upravil si kravatu. Nesnášel, když musel být v kvádru. Když však podával Jamesovi prstýnky, šla všechna nepohodlnost obleku stranou. V Dvanácterákových očích viděl tolik radosti, že se musel jen bláznivě zubit a myslet na to, jaké štěstí James měl, že Lily nakonec získal.
 „Není to krása?“ zašeptala Sandra dojatě, když všichni spěchali gratulovat novomanželům.
„No já bych se do toho nehrnula,“ ušklíbla se Gigi. „Vázat se na jednoho chlapa celej život?“
„Když ho opravdu miluješ? Proč ne?“ pokrčila Cat rameny. 
„Na mě je to brzo,“ vysvětlila Gigi.
„Copak, profesůrek se do toho nehrne?“
„Nehrne. A má jediný štěstí.“
Cat se váhavě usmála na Remuse, který se vedle ní postavil do fronty gratulantů. Potkávali se každý týden na poradách Fénixova řádu, ale sotva spolu promluvili. Možná i chtěli, ale většinou nebyl pro všechnu práci čas.
„Dnes ti to sluší,“ řekl Remus tiše.
„Děkuju,“ usmála se váhavě.
Když se všichni chystali na hostinu, Lily vykřikla: „Pozor! Nevěsta háže kytici!“
Než se však kterákoliv přítomných svobodných slečen stačila připravit, včetně Gigi, která chtěla naopak zmizet co nejdál, pugét lilií přistál v náručí překvapeného Siriuse.
„To abych se teď ženil, co?“ zašklebil se k všeobecnému veselí.
„A co kdyby ses nejdřív zeptal své přítelkyně, jestli tě chce, Tichošlápku?“ zasmál se James pobaveně.

Občas se mně někdo zeptá, jak dokážu žít sama se sebou. Tahle otázka přichází většinou právě u epilogu I. části. Odpovídám statečně. Jasně, že se sebou dokážu žít. Kdyby ne, nejsem tady. Ovšem srdce mi puká pokaždé, když si na tuhle kapitolu vzpomenu. Tolik lásky! A tolik bolesti! Au.

5. Když se Emily a Viktor poprvé políbí

Sotva za ní dveře zapadly a její kroky mizely v chodbě, Emily vstala. Neváhala ani vteřinu a rozběhla se Viktorovi přímo do náruče. Dlouhou chvíli tam jen tak stáli a tiskli se k sobě, jako by se každou vteřinou měl zvednout silný vítr a zahryznout se do nich.
„Hrozně se mi stýskalo,“ přiznala se mu šeptem. Bylo to vůbec poprvé, co dokázala otevřeně mluvit o svých citech.
„Mně taky,“ přitakal, zatímco do nosu nasával její vůni. „Ani nevíš jak moc.“
Odtáhla obličej od jeho hrudi a zadívala se mu přímo do očí. Viktor jí pohled klidně oplácel. Znali se už dlouho na to, aby uhádli, na co ten druhý právě myslí. Nikdy se však nebavili o jediné věci – o jejich vztahu. Viktor nikdy neudělal žádný krok, kterým by dal najevo, jestli jsou jeho city něčím víc než přátelstvím. Někdy se obávala toho, že je mezi nimi příliš velký věkový rozdíl, nebo že se na ni dívá spíš jako na svou sestru. Dál už tu nejistotu nesnesla, ne teď, když zřejmě prohráli a konec se blížil. A v tu chvíli, zatímco si hleděli do očí, si uvědomila, že čekala příliš dlouho, než vyřkla pravdu nahlas.
„Miluju tě,“ řekla náhle a bylo jí jedno, jak hloupě její hlas zní. Za těmi slovy si celým srdcem stála a bylo tomu tak odjakživa.
Viktorův obličej se rozzářil úsměvem. „Vždyť já tebe taky, hlupáčku,“ odvětil. 
Stoupla si na špičky a políbila ho. Zastihla jeho rty nepřipravené a překvapené, ale hned vzápětí ji Viktor objal kolem pasu a polibek, který si žádal o další pokračování, jí vrátil. 
„Za tohle nás oba zabije,“ zašeptala bolestně. „Měl jsi utéct, dokud byl čas.“
„Nikdy bych tě tu nenechal samotnou,“ namítl. „I kdybych mohl začít znovu, milion mil daleko odsud, šel bych jedině s tebou.“
„Myslíš, že nám svět odpustí?“ zeptala se ho. „Za to všechno, co jsme udělali?“
Viktor dlouze přemýšlel, než odpověděl. „Myslím, že když odpustíš sama sobě, odpustí ti i ostatní.“
Na malý okamžik nezáleželo na tom, že jejich bitva vypadá prohraná. Měli jeden druhého. A tak nečekaně, uprostřed zuřící války, beznaděje a rozbitých snů, našli svůj kousek štěstí. 

Psát tyhle dva bylo vždycky tak trochu za odměnu. Všichni víme, že k sobě patří, všichni doufáme, že to pro ně dobře dopadne, ale přesto trneme hrůzou, co se jim může vzápětí stát. A vyznání lásky uprostřed války, s Voldemortem za zády, patří k mým nejoblíbenějším okamžikům druhé části.


6. Když se cesty Draca a Laury rozdělují

„Ty jsi sobecká!“ obvinil ji.
„A ty jsi dítě!“ vrátila mu to a do očí jí vyhrkly slzy. Nechápala, jak to mohlo zajít tak daleko. „Ty jsi dítě, sobecký rozmazlený maminčin mazánek a nemáš ani ponětí, jaký život mám já!“
„Nemám ponětí? O čem to sakra mluvíš? Já jsem se tě snažil dostat z Azkabanu, já jsem seděl na ošetřovně celé dny, kamarádíčkoval jsem se s Potterem a poslouchal to tvoje kňourání, když jsi zabila ty dva chlápky. Celý roky jsem kryl tebe a tvoji povedenou sestru, zapíral jsem vás, když jste se nechali chytit a pomáhal ti z vězení.“
„Jsi směšný,“ zamumlala a otřela si slzy. „Nechápu, že mi tohle všechno vyčítáš.“
„Nic ti nevyčítám,“ opravil ji, „kromě toho, jak mě neustále přehlížíš. Myslel jsem, že budeme spolu, že to všechno překonáme. Ale ty jsi neřekla ani slovo, neřekla jsi mi, když jsi potřebovala pomoct, neptala ses nikdy na můj názor a ani jsi nechtěla, abych dneska bojoval po tvém boku.“
„A ty bys bojoval?“ zeptala se nevěřícně. „Stál bys vedle mě proti své tetě? Známým? Matce? Otci? Dokázal bys s nimi bojovat?“
Na okamžik zaváhal a několikrát se nadechl, ale nic neřekl. Lauře to stačilo jako dostatečná odpověď.
„Nechtěla jsem, aby ses musel takhle rozhodovat,“ vysvětlila. „Nechtěla jsem tě k tomu nutit, měls něco udělat sám. Je mi líto, že sis to vyložil jinak.“
Než stačili něco víc říct, na schodišti se objevil Harry. Sotva se některého z nich podíval, jen zíral před sebe a pokračoval v cestě.
„Co tu děláš?“ obořila se na něho Laura. 
„Jdu do Zapovězeného lesa,“ odpověděl klidně a scházel schody dolů.
„Počkej!“ chytila ho za mikinu. „Ty se jdeš jen tak vzdát?“
Vytrhl se jí a pokračoval v cestě.
„To nemyslíš vážně?“ štěkl Draco na Lauru.
„Harry!“ zvolala na svého kamaráda a Draca si nevšímala.
Rozběhla se po schodech dolů za ním. „Počkej, Harry! Promluvme si o tom!“
„Takže takhle je to?“ zakřičel za ní Draco. „Takhle to skončí? Vybrala sis Pottera?“
Zůstala nerozhodně stát a chytila se rukama za hlavu, jako by se snažila něco vymyslet. Ohlédla se za Harrym, který kráčel vstříc smrti, podívala se zpátky na Draca, jehož prosebný pohled jí svíral vnitřnosti. Chtěla se mu rozběhnout do náručí, za všechno se omluvit a nechat se konejšit. Jenže to by nesměl Voldemort číhat v Zapovězeném lese. Stálo ji to velké úsilí, ale řekla jen: „Běž za svou rodinou, Draco.“

Ok, tohle je trochu nefér. Zvlášť k fandům Draury - moc se omlouvám! Ale jakkoliv to zní surově a bezcitně, tohle je pro mě rozhodně nejsilnější a nejláskyplnější okamžik těchto dvou. Člověk jim za srdce přeje, aby jim to konečně vyšlo, ale zároveň ví, že právě v tuhle chvíli je to docela nemožné. Jsou to jen dvě děti, možná upřímně zamilované, ale stále jen děti, které osud postavil do příliš složité situace a na dalších dvacet let je tímhle okamžikem rozdělil.

7. Když se narodila Eileen

Severus Snape dorazil k Blackovým domů druhý den. Zůstal nerozhodně stát ve dveřích obývacího pokoje, jako by si nebyl jistý, jestli smí vstoupit dovnitř. Laura vstala z pohovky a přinesla mu dceru ukázat.
„Vezmi si ji.“
Severus holčičku opatrně převzal a poprvé se na ni zadíval. Na hlavě měla chmýří tmavých vlasů a upírala na něj černé oči – jeho oči. Byly temnější než půlnoc.
„Je překrásná,“ prohlásil tiše a poprvé od něj Laura neslyšela slova plná sarkasmu a chladu. 
„To je,“ přitakala mu. „Napadlo mě, že bys ji chtěl pojmenovat.“
„Já?“ otočil se k ní překvapeně, zaskočený tou nenadálou nabídkou.
„Možná bys chtěl, aby se jmenovala jako tvoje maminka,“ poradila mu Laura jemně. 
„Eileen,“ zašeptal znenadání a zadíval se na drobný uzlíček v náručí. 
„Eileen,“ zopakovala Laura něžně. „To je moc krásné jméno.“
„Znamená to světlo,“ vysvětlil.
A Eileen Blacková se oním světlem v jeho doposud temném světě stala.

Pořád si myslím, že tahle dějová linka je jedna z nejkontroverznějších věcí, jakou jsem kdy napsala. Jestli mi Severus někdy mohl utéct ze svého charakteru, pak tady. Jenže já tak zoufale chtěla, aby měl svůj kousek štěstí, aby Eileen byla jeho, že jsem se rozhodla to risknout. Někdo to snesl, někomu to pořád vadí - ale už se na tom nic nezmění. Pro mě jednoznačně nejsilnější Severusův okamžik a nejkrásnější projev otcovské lásky v jednom. 


8. Když si Eileen připustí city k Albusovi

„Vaše ruka potřebujete ošetřit,“ vysvětlila jí madame Pomfreyová. „Pojďte se mnou.“
„To nic není,“ odporovala Eileen, ale to už ji něčí ruce zvedly ze země a odváděli ji pryč. Sotva vnímala, že po jejím boku kráčí Lola a něco jí říká. Všechna slova jí přišla nesrozumitelná, jako by k ní doléhala z velké dálky.
„Abe!“ ohlédla se bezradně přes rameno.
Albus, kterého teď za rameno držel Harry a něco mu povídal, se otci vymanil ze sevření a vydal se jejím směrem. 
Eileen se vysmekla Lole a běžela mu naproti.
„Tvůj patron!“ křičel na ni Albus, aby ho přes okolní povyk slyšela. Nevěřícně se na ni díval jako na zjevení.
„Já vím!“ odpověděla mu stejně.
„Změnil podobu!“ dodal Potter překvapeně.
„Já vím!“ zdůraznila o něco hlasitěji.
„Byl to pes a najednou je to laň, ale to znamená, že-“
„JÁ VÍM!“ přerušila ho a bláznivě se rozesmála, jakkoliv se jí to zdálo v tuhle chvíli nepatřičné. 
Teď už je od sebe dělila vzdálenost sotva pár kroků, kterou vzápětí překonali. A tam, přímo před celou školou a učitelským sborem, ji bez přemýšlení, jestli je to správné, bez dalšího odkládání a beze strachu, jestli cítí to samé, popadl do náruče a poprvé políbil.

Říkala jsem to už několikrát a klidně to budu opakovat do zblbnutí. Těšila jsem se na tuhle chvíli od samotného začátku, kdy jsem se k psaní vrátila. Věděla jsem, že k tomu dojde během úkolu v Turnaji a co přiznávám poprvé - původě to mělo být až u toho třetího! Jenže jsem to nedokázala vydržet, prostě už to déle nešlo napínat a nevěřila jsem, že by Abe vydržel držet jazyk za zuby tak dlouho. 

9. Když se Rose a Scorpius ocitnou v přístěnku

Rose jeho poznámku přešla bez povšimnutí. „Až zjistím, čí je to práce, napařím jim školní trest, já jsem primuska, mám své povinnosti a tohle je hloupé a dětinské a...“
„U Merlina, Weasleyová, drž tu svoji klapačku jednou zavřenou,“ přerušil ji netrpělivě.
Překvapeně zamrkala a skutečně zmlkla. 
„Neskutečně mě vytáčí, jak pořád meleš a meleš.“
„Tak promiň,“ ohradila se dotčeně a tváře jí zrudly studem a vztekem zároveň.
„Nikdy člověka nepustíš ke slovu. Připadám si jako idiot,“ prohlásil.
„Proč?“
„Nejsem nijak tajemný, nebo snad ano?“
„Asi nerozumím, o čem to –“
Scorpius ji však nenechal větu doříct. „Myslím, že jsem svoje úmysly vyjádřil dost jasně. Omluvil jsem se ti, několikrát. Přišel jsem na oslavu tvých narozenin a dal jsem ti ten pitomej stroj. Víš moc dobře, co dělám. Minimálně celá škola to ví.“
„No, ne oficiálně,“ přiznala zaskočeně jeho náhlou upřímností. „Nic jsi neřekl.“
„To proto, že mě nikdy nepustíš ke slovu!“
„Ale já –“
„Vidíš?“ zasmál se nevěřícně. „Ani teď mě to nenecháš doříct! Chodila jsi za mnou celý týden na ošetřovnu a já si myslel... Myslel jsem, že to cítíš stejně.“
Rose se zprudka nadechla a skočila mu do řeči. „Myslel sis to správně,“ vyhrkla opřekot. Snad za to mohlo jeho rozčilení, nebo ztemnělý přístěnek na košťata, ale konečně se odvážila nahlas říct, co v posledních měsících cítí. „Myslel sis to správně,“ zopakovala šeptem.
Jeden druhému pár okamžiků hleděli do očí. Pak Scorpius udělal krok směrem k ní a Rose překvapeně couvla zpátky.
„Co to děláš?“ vyhrkla.
„Ty jsi vážně neskutečná,“ uchechtl se a než stačila jakkoliv zareagovat, vzal její pihovatou tvář do dlaní a přitiskl své čelo k jejímu. Pak jí palcem přejel přes rty a poprvé jí políbil. A Rose rázem zapomněla všechno, co mu chtěla říct, a poddala se tomu okamžiku s takovou vášní, až samotného Scorpiuse zaskočila.
Když se po chvíli od sebe odtrhli, aby mohli popadnout dech, Scorpius do ticha nevěřícně prohlásil: „Až se o tomhle dozví můj otec...“
Rose se přidušeně zasmála. „Ne,“ odporovala mu. „Až se o tomhle dozví můj otec... Zabije nás, oba dva.“
Zadíval se do jejích očí. „Jsem ochotný to risknout.“
„Já taky,“ souhlasila a tentokrát políbila ona jeho.

Doufala jsem, že si budu moct jednou v MJMK vystřihnout větu "Až se o tomhle dozví můj otec!" a jsem neskutečně ráda, že jsem si tohle přání splnila. Scorose jsou nováčci na naší palubě shipů a už zítra vás čekají jejich nejisté a překvapivé začátky - rozhodně se je na co těšit, protože všichni víme, že tímhle jejich příběh teprve začíná. Pokud má Severus odpor k výběru partnera své dcery, je to sice pro nás úsměvné, nicméně je tak trochu sám, kdo Albusovi nemůže přijít na jméno. V případě Scorose je situace extrémní - nenajde se snad nikdo, kdo by z těch dvou měl upřímnou radost a ani maličko nepochyboval. Moje škodolibé já se tetelí blahem!



10. Když Edward potkal partnerku svého života

Edward s odchodem otálel ze všech nejdéle, protože stále napůl spal. Sirius počkal, až budou v obývacím pokoji sami, a potom k němu přišel.
„Něco pro tebe mám,“ šeptl spiklenecky a zašmátral rukou v kapse.
Edward se na dědečka zadíval přinejmenším zvědavě a po únavě nebylo ani stopy.
„Dělám to s těžkým srdcem, ale myslím, že je načase ji předat dál,“ povzdychl si Tichošlápek a podal mu klíčky.
„To je…,“ vydechl Edward s respektem. „Ale to přece… myslíš to vážně?“
„Naprosto,“ ujistil ho Sirius pobaveně a užíval si vnukův úžas v očích. „Je celá tvoje.“
„To je ten nejlepší dárek na světě!“ vyhrkl Edward potěšeně a prudce dědečka objal. „Tohle už nic nepřekoná, děkuju!“
„Za málo,“ ušklíbl se Sirius. „Varuju tě, chovej se k ní s citem. Zažila toho dost, ale když se k ní budeš chovat s láskou, všechno ti to vrátí. A jako malý bonus – lepí se na ni holky.“
Edward se potěšeně zazubil a než Sirius stačil říct cokoliv dalšího, byl jednou nohou venku z domu. Co na tom, že hustě sněžilo a měl na sobě jenom pyžamo a nazouváky.
Sirius s úsměvem na tváři vešel do kuchyně a připojil se ke zbytku rodiny, která začala snídat.
„Kde je Edward?“ zeptala se Emily podezřívavě.
Nikdo jí však neodpověděl lépe než on sám. Ticho přerušil hukot starého motoru; všichni ustrnuli v pohybu a ohlédli se ven z okna na zahradu, odkud zvuk přicházel.
„Siriusi…,“ zašeptala Selene zkroušeně, když jako první pochopila, o co se jedná.
Ostatní si vyměnili nechápavé pohledy, ale v tu chvíli kolem okna proletěl Edward na staré létající motorce.
„Tati!“ vyjekla Emily vyděšeně. „To jsi neudělal!“
„Jak jsi jenom mohl?“ přidala se Laura sarkasticky a dokonale napodobila sestřin tón.
Tichošlápek se s každým dalším slovem usmíval víc a víc. Edwardův bláznivý křik k nim doléhal i skrz zavřená okna a hlučný stroj. 
„To není fér,“ ohradila se Lola naoko dotčeně. „Mně jsi ji ani nepůjčil.“
„To proto, že je to stroj pro mužské, ne pro vás,“ opáčil Sirius.
„Edwarde!“ zakřičela Emily vztekle a vyběhla ven z kuchyně na zahradu. „Slez dolů, než si zlámeš vaz!“
Regulus s Remusem vyprskli smíchy do talířů a během chvíle se k nim přidali i ostatní. Ani na Boží hod u Blacků nebyl klid – a svým způsobem za to byli všichni ze srdce vděční. 

Chacha! MÁM VÁS! Přece jste si nemysleli, že bych něco takového jen tak plácla do éteru! Jistě, ženou číslo jedna v Edwardově srdci je i nadále Siriusova stará létající mašinka! Kdo by jí byl odolal? Já jistě ne! Ovšem jestli se nějaké mladé dámě podaří Edwarda doopravdy zkrotit, na to si budete asi muset počkat. Takové dny jsou totiž v nedohlednu.


Tak šťastného Valentýna! Ať už slavíte, nebo ne, mozkomor má pro Vás vždy polibek! ❤ A jaký je Váš nejoblíbenější MJMK moment plný lásky? Které vyznání Vás chytlo za srdíčko? Který polibek Vás potěšil? Podělte se! 

You May Also Like

7 Comments

  1. No, tak musím říct, že moje nejoblíbenější momenty lásky v MJMK, jsou skoro všechny, které jsi tady vyjmenovala :D
    Samozřejmě James a Lily. Jak jsi napsala, od nich se to očekávalo, ale i tak jsem se na ten moment až se dají konečně dohromady těšila už od začátku MJMK I. :D
    Nepochybně svatba Selene a Siriuse. Ty jejich svatební sliby by rozehřály srdce snad i Voldemortovi :D U milostných scén mám málo kdy sly na krajíčku, ale tady se tak stalo.
    Emily s Viktorem. To je srdcovka nás všech, jak jsi mi minule odpověděla do komentářů a s tím naprosto souhlasím. :) Tuhle scénu, kdy se poprvé políbí, bych klidně mohla číst po dvacáté a stejně bych se u toho pořád tak připitoměle usmívala :D :)
    To jak Severus zareagoval při narození jeho dcery Eileen, mi vykouzlilo úsměv na tváři. Je to má oblíbená postava a vždycky mě mrzelo, že k němu byl osud tak krutý, takže mě velmi potěšilo, když jsi mu do života vložila trochu štěstí! :)
    Co se týče Albuse a Eileen.. pokud by jsi ten jejich polibek odložila až do třetího úkolu turnaje, asi bych si tě musela najít a pořádně ti vyčinit, protože by to pro mě byly muka k nevydržení :D
    No a Edward.. to je zase jiná kapitola :D Samozřejmě jsem zvědavá jestli ho nějaká dívka dokáže zkrotit, ale v tuhle chvíli mi asi vyhovuje, jako ten sukničkář plný vtípků, kterého si neumím představit, že by v tuhle chvíli našel lásku svého života jako třeba Albus. :D Ale jsem rozhodně zvědavá, kdo se nakonec stane tou pravou. :)
    P.S.: Se slavením Valentýna to mám stejně jako ty. Neslavím ho :D takže dnešní večer vidím na shlédnutí nějakého filmu s pořádnou porcí jídla (hlavně sladkého :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že i kdyby Voldemort srdce měl, stejně by se nerozehřálo! :D
      Jsem ráda, že to bereme stejně! Vlastně všechno, souhlasím s Tvým komentářem do posledního puntíku. :)

      Vymazat
  2. Všechny tyhle, které jsi vybrala, ale jednoznačným favoritem je Severus jako otec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je moc milé! :) Jsem ráda, když tuhle změnu proti kánonu akceptujete. :)

      Vymazat
  3. Všechny tyhle scény, jsou naprosto úžasné, a já je děsně zbožňuju. Nedokážu říct, kterou nejvíc. Viktora s Emily? Poberty? Abeho a Elu? Nebo Rose a Scorpa? Fakt nevím :D Ale je vždycky krásné, jak v těch nejtemnějších dobách mezi nimi vzniká něco tak úžasného ♥ Nicméně, Ed mě naprosto dostal (Ne že by mě to překvapilo, Siriusově motorce opravdu nejde odolat) ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ♥ Neříkám, že Ed je beznadějný případ. To jistě ne! A taky neříkám, že ono dámu už nepotkal!
      Nicméně jeho cesta je zaručeně ze všech nejdelší! Pokud tedy spěje k nějakému cíli. A ona motorka hravě prázdné místo v srdci zaplní. Pro to mám pochopení. :))

      Vymazat
  4. Jak to tak vypadá tak asi Eillen a Alb a Jily. Nebo snad Victor a Emily? Je toho tolik! <3

    OdpovědětVymazat