Kolik času mi zabere příprava Mé jméno, má krev

by - února 05, 2017

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“
To není moudro nějakého současného myslitele schváceného moderní a dynamickou společností, v níž všichni neustále někam pospícháme. To prohlásil už římský filozof Seneca. A dnes, o dva tisíce let později, je ta věta stále aktuální.


Čas.
Autorův největší spojenec a nepřítel v jednom. Když ho potřebujete víc, utíká dvojnásobnou rychlostí a vám se příběh sype pod rukama. Když ho máte dostatek, nápady nepřicházejí a vy zíráte na bílou blikající stránku ve svém počítači a tiše doufáte, že ten promarněný den zase doženete. Znáte to rčení: není pravda, že máme málo času, ale pravdou je, že ho hodně promarníme? Zamýšlím se nad tím neustále, obzvlášť, když ze sebe a svého výkonu nemám dobrý pocit. Co jsem udělala špatně? Proč mi najednou hodina nestačí na to, na co jindy ano?
Rozhodla jsem se, že si schválně spočítám, kolik času psaní věnuju.
Tik. Tak. Tik. Tak.

Pondělí
  • Dopisuju dodatek o Tarkovském – 2 hodiny práce
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce
  • Osnova a rozvržení děje dalšího dodatku – 1 hodina práce

Úterý
  • Psaní a dokončení dodatku – 4 hodiny práce (naneštěstí jsem uvízla v autobuse na delší sobu než obvykle)
  • Editace 49. kapitoly a příprava na zveřejnění – 1 hodina práce
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce

Středa
  • Příprava blogu – to se nedá vyjádřit konkrétním počtem hodin
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 2 hodiny práce (se středeční kapitolou je vždy největší nával reakcí)
  • Osnovy nadcházejících dvou kapitol – 1 hodina práce

Čtvrtek
  • Psaní 52. kapitoly – 3 hodiny práce
  • Editace dodatku a příprava na zveřejnění – 1 hodina práce
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce
  • Úprava blogu – 2 hodiny práce

Pátek
  • Psaní 52. kapitoly, dokončování – 2 hodiny práce
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce
  • Úprava blogu – 1 hodina práce
  • Článek na blog – 1 hodina práce

Sobota
  • Úpravy 52. kapitoly – 0,5 hodin práce
  • Začátek psaní 53. kapitoly – 2 hodiny práce
  • Psaní článku na blog – 1 hodina práce
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce 

Neděle
  • Odpovídání na vzkazy, komentáře a maily – 1 hodina práce
  • A plánované volno (které stejně nedodržím)!



Tik. Tak. Tik. Tak.
Ve výsledku asi 32 hodin práce týdně, do které nezahrnuju samotný proces přemýšlení a plánování, ke kterému někdy dochází během dne opakovaně, někdy prakticky nepřemýšlím vůbec. Asi by stálo za zmínku, že každý týden se liší v závislosti na pracovních a školních povinnostech. Někdy mám volna více, někdy daleko méně a jsem ráda, když se dokopu alespoň k té kapitole. Je to velmi individuální.
Občas se mě na wattpadu nebo na facebooku někdo zeptá, kolik času mi zabere napsání jedné kapitoly – vážně nevím. Můžu ale uvést velmi konkrétní příklad. Většinou stíhám napsat jednu kapitolu týdně. Jedna kapitola má kolem 5900 slov a skládá se asi z pěti až sedmi scén, ve kterých se různě střídají hrdinové. Práci si většinou rozdělím na dvě až tři odpoledne či podvečery s tím, že napíšu v průměru 2000 slov za den. Někdy mi ta slova zaberou jen dvě hodiny (tedy 1000 slov za hodinu), někdy nad nimi sedím i hodin pět. Velmi výjimečně se mi stává, že mám celý den volno a opravdu ho celý strávím psaním – tedy na konci dne mám hotovou kapitolu. Bývají to velmi světlé výjimky, shodou okolností například 50. a 51. kapitola, které na vás čekají v následujících dvou týdnech. Ty vznikly během šíleného psacího maratonu pátek – sobota – neděle, kdy jsem na konci neměla ani sílu dojít do koupelny a vyčistit si zuby. Mám ale i opačný příklad. Když jsem psala kapitolu dvacátou (první úkol Turnaje), strávila jsem nad ní bezmála 30 hodin. Neustále jsem škrtala, přepisovala, vracela se, promýšlela ji do detailů a nemohla se přes ni prostě překlenout. Docela paradoxně ji teď s odstupem času vnímám jako tu zlomovou, od které III. část MJMK chytla své tempo a řítí se kupředu a nabaluje další a další zápletky.
Abych se dostala zpátky k tématu – čas je velmi nevyzpytatelný. Když ho mám, dokážu celé hodiny prozírat do kouta, aniž bych vymyslela něco kloudného. Naopak když o nemám, v hlavě mi naskakují myšlenky jako houby po dešti, a pak je třeba si najít alespoň pár minut, zasednout k počítači a zaznamenat si je. A každý takový krůček je úspěch. Vždycky se na to musíte dívat jako na úspěch, byť jsou dny, kdy se vám daří mnohem lépe a vaše práce jde skutečně vidět. Co na tom, že jste zabili jedno odpoledne hledáním toho správného obrázku, nebo výběrem nového zápisníku na vaše nápady (to je vlastní zkušenost!). 

Psaní je proces. Krásný proces. Náročný proces. Krev, pot a slzy, jak s oblibou říkám. A patří k němu všechno, co váš příběh postrkuje kupředu. Možná jsou to výmluvy, proč místo psaní otevřít novou knihu, nebo proč si pustit další epizodu seriálu. Ale v hloubi duše přece víte vy sami nejlépe, co všechno vás posouvá dál a inspiruje. Tak se není za co stydět, když pár dnů rádoby prokrastinujete. Sama vím, že brzy přijdou týdny, kdy mi psaní nepůjde tak dobře jako doposud. Ale než se tak stane, snažím se z toho vytěžit maximum.
Takže zpátky k dnešnímu poznatku: 32 hodin z tohoto týdne mi zabralo Mé jméno, má krev.
Což mi připomíná... Jasně, mám mít volno, ale malá editace posledních řádků přece neuškodí...

You May Also Like

2 Comments

  1. Nechápu, kde všechen ten čas bereš. Přesněji řečeno obdivuji, že si ho dokážeš najít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to opravdu souhra náhod, poslední kalendářní rok. Proto to jde. Předtím jsem nikdy tolik času neměla. A už asi nikdy mít nebudu. :)

      Vymazat