Když začínáte s novým příběhem

by - února 07, 2017


Tak, ten den je tady. Ráno jste otevřeli oči a měli jasno: udělám to. Rozhodli jste se, že se pustíte do psaní vlastního příběhu. Skvělé rozhodnutí! Andrej by se nad ním sice jen ušklíbl, ale když si vymyslíte více přátelské postavy než já, budou s vámi spolupracovat a budou jistě i patřičně nadšené, že přišel jejich čas. Co bych doporučila každému, kdo k něčemu takovému dospěje?

Moje cynické já radí: hlavně pevné nervy. To je to, co budete potřebovat ze všeho nejvíc.
Psaní je krásný koníček. Může být naplňující, když vám přímo pod rukama vzniká nový příběh a vy můžete žít hned několik životů najednou se svými postavami. Na základě svých zkušeností vám radím, ať se nesoustředíte jen na jednoho hrdinu. Vždycky je to mnohem větší zábava, když jich máte několik! Ovšem pozor na to, jak velkou sebranku si pořídíte. Ta moje nabrala dost obludných rozměrů a udržet je v hlavě chce občas nadlidské síly.


Psaní může být také frustrující koníček. Z mnoha důvodů: když se zrovna zaseknete a máte spisovatelský blok (vzpomeňte si na moji pětiletou pauzu), když nemáte dost času (o tom jsem se podrobněji rozepsala zde). Někdy vás můžou brzdit názory a kritika jiných. Vím, že je to těžké, ale každému začínajícímu autorovi opravdu doporučuju, aby si našel beta readera, nebo někoho, kdo mu odborně zhodnotí první kapitoly. Já jsem téhle možnosti před lety nevyužila... a dost jsem si nadřela pusu. MJMK mohlo být kvalitativně někde úplně jinde, kdybych neměla svou hlavu a nechala si poradit. Jako autor máte pocit, že víte sami všechno nejlépe a do jisté míry je to samozřejmě pravda – to vy jste vdechli postavám život, vy víte, co je čeká dál a jak celý příběh skončí. Ale oči někoho jiného, někoho nezasvěceného, vidí mnohem lépe. Dobrá kritika vám vždycky pomůže, pokud potlačíte své ego. Když vám někdo vaši práci rozcupuje na kousíčky, chce se vám brečet a všechny ty stránky zahodit (a někdy je to fakt jediná možnost), ale myslete na to takhle – každý spisovatel má svého korektora a redaktora (někdy celé týmy!), které mu do knihy mluví, strkají, rýpají.
Co tedy potřebujete do začátku, než začnete psát?


Především odhodlání něčeho skutečně dosáhnout. Myslete na svůj příběh jako na hotovou věc a směřujte vždycky k tomu, abyste ho skutečně dopsali. Když jsem začala psát III. část MJMK před lety, postupně ze mě odhodlání i nadšení pro příběh opadalo. Nedokázala jsem se s novými hrdiny ztotožnit, plácala jsem se v zápletce jako ryba na suchu, měla jsem strach z toho, že nemám podobně jako u předcházejících dílů podporu v podobě Harryho příběhu. Stála jsem tam sama, pořádně nevěděla, co chci vlastně říct a podle toho to taky dopadlo. Zpanikařila jsem a zbaběle utekla. Naopak, když jsem je před rokem ke III části vrátila, našla jsem i ztracené nadšení a vzrušení. Čím víc nadšení budete, tím rychleji a lépe vám půjde práce od ruky. Naučíte se snáz překonávat překážky, až na ně narazíte, a hlavně to z vašeho textu půjde cítit. Ten zápal pro věc musí sálat z každého písmenka, vaše duše se do příběhu otiskne. Věřte mi.
Ať už tady hovoříme o fanfikcích (jako v mém případě), nebo o vašich soukromých projektech, na začátku si musíte ujasnit několik věcí. A to především: žánr, způsob vyprávění, hlavní postavy, klíčovou zápletku. Někdy máte jasno téměř okamžitě (gratuluju všem vyvoleným), jindy vás čekají týdny, měsíce, roky přípravných fází. O tom se ale rozepíšu zase někdy jindy, protože samo o sobě je to velmi vyčerpávající téma, a navíc tou fází budu snad zase brzy procházet, takže bude víc aktuální.
Mějte plán. Dobrý plán, který vám pomůže posouvat se pomalu kupředu. Určete si, že budete na své knížce pracovat co nejvíc pravidelně a snažte se to dodržovat. Je jedno, jestli je vaším cílem strana denně nebo strana týdně – každý máme jiné tempo práce a jiný (ne)dostatek času. Ale musíte dokázat být sami sobě dozorcem, musíte se bičovat k lepším a lepším výkonům. Já se například pokouším u MJMK dodržovat pravidlo jedné kapitoly týdně. Někdy se stane, že mi nezbude čas, nebo jsem nemocná, či si užívám volna. To je samozřejmě v pořádku. Jasný a pevný řád je ale něco, bez čeho se neobejdete. Nedá se předpokládat, kdy na vás padne krize, nebo kdy vás donutí nějaké osobní či pracovní okolnosti k pauze, a proto bychom si měli snažit využít každého dne. Co mne osobně velmi posouvá dál (a to se bude týkat pravděpodobně jen těch z vás, co píší na wattpad či soukromý blog), je pravidelné publikování. V létě jsem si jasně stanovila: každá středa – nová kapitola. A píšu tak, aby to byla pravda. Už nezáleží jen na mě, naučila jsem na to i své čtenáře, které teď nesmím zklamat.


Pokud vám můžu poradit něco, s čím sama zápasím nejčastěji: neposlouchejte své vnitřní pochybovačné já. Většina autorů jsou introverti, spousta z nás trpí nízkou sebedůvěrou a dříve či později vás přepadnou chmurné myšlenky, jestli to má nějaký smysl. Má to smysl, pokud cítíte, že ten příběh chcete odvyprávět, udělejte to. Nepochybujte pořád. Pište, jako by to nikdo nikdy neměl vidět, pište to pro sebe. Jinak se stále budete snažit text dovést k dokonalosti na úkor jeho dokončení. Jinak navěky zůstane jenom ve vaší hlavě.
Výsledný text nikdy nebude dokonalý. Nikdy s ním nebudete spokojení, a to je naprosto v pořádku. Stačí prostě najít dostatek odvahy a vykročit jednou vpřed.
Kdysi dávno se jedna čtrnáctiletá holka, která nikdy nic nepublikovala, rozhodla napsat příběh. Sedla si k počítači a bez jakýchkoliv znalostí, dokonce bez toho, aniž by uměla dobře napsat uvozovky, začala psát. A psala dlouho, až svému příběhu úplně propadla. Její příběh trvalo odvyprávět jedenáct let. Dneska v něm vidí jen samé chyby, spousty chyb. Někdy má chuť ho celý schovat na dno šuplíku, zamknout a ukrýt před ostatními. Ale neudělá to, protože kdyby se pořád jen ohlížela dozadu a opravovala ho, nikdy by nemohla vyrazit kupředu.
Než začnete psát nový příběh – naučte se mu věřit. Věřte svým hrdinům, věřte svému světu, zápletce. A především věřte sami sobě, že to dokážete.




You May Also Like

2 Comments

  1. Skvěle napsáno!
    Tenhle článek mě nutí hodně přemýšlet a docela mě motivuje, donutit se sepsat nějaký příběh. Ráda si vymýšlím svůj imaginární svět, stejně jako ostatní autoři, ale s tím rozdílem, že já jsem zbabělec a nejsem schopná všechny ty myšlenky a nápady, sepsat na papír :D S tou nízkou sebedůvěrou máš pravdu, já ji mám hodně nízko a občas mě to dost štve, ale jakmile už opravdu uvažuju nad tím, že nějaký ten příběh zrealizuju, tak začnu mít pochybnosti.. znám se jako své boty a málo kdy jsem schopná něco dokončit, takže pokud by přišel spisovatelský blok (což by určitě přišel), vzdala bych to a pohřbila celý příběh. :D To jsem celá já, nikdy nic nedotáhnu do konce.. takže asi raději nic začínat nebudu a ušetřím tím sobě a i čtenářům (pokud by nějací byli) čas.
    Takže asi raději zůstanu u pozice čtenáře a budu obdivovat všechny jako jsi ty, že jste něco takového dokázali. :) A pokud jednou opravdu napíšeš svůj vlastní příběh(knihu), tak si ho s radostí přečtu, protože s tím, co jsi dokázala s MJMK.. je mi jasné, že mě tvůj vlastní příběh pohltí stejně a možná i mnohem víc! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že v tomhle by ti mohl pomoci wattpad. Můžeš se tam zkusit rozepsat na něčem menším a uvidíš, jak to půjde. :) Hlavně neházej flintu o žita! Dokud nezkusíš, nevíš. A třeba máš talent, zkus to risknout a dej kůži na trh. Můžeš se to vyplatit.
      Kéž bych opravdu svůj vlastní příběh někdy napsala! Pokud ano, dozvíte se to. Mám z toho totiž obrovský strach. :)

      Vymazat