Jak pojmenovat novou kapitolu

by - února 16, 2017


Pojmenovávání je dozajista jedna z největších autorských výzev a překážek. Ono se to nezdá, ale někdy se zaseknete na něčem tak primitivním, až se vám chce plakat. Pojmenovávání příběhu a dávání jmen postavám, to je docela jistě kapitola sama pro sebe. Ale když se v romantické víře, že takhle se to prostě dělá, rozhodnete pojmenovávat každou kapitolu a najednou se vyšplháte do téhle chvíle na celkový počet 140 kapitol (tedy 140!) názvů, někdy se stane, že vám dojdou nápady.

Občas se mě někdo zeptá, jak se Mé jméno, má krev dostalo ke svému názvu. Je mi to moc líto, ale už uplynulo 11 let a některé vzpomínky se pro vás stanou tak vzdálenými a neuvěřitelnými, že je prostě vypustíte. Kdybych věděla, že tenhle nápad čtrnáctileté holky, která strávila pár podvečerů u internetu čtením fanfiction, bude ještě pořád naživu (a co víc, že naroste do takových rozměrů), možná bych si své tehdejší myšlenkové pochody zapisovala. Vím jen s jistotou, že název tu byl téměř okamžitě, kdy jsem si byla jistá, že povídka bude popisovat tu dobrou, i tu špatnou stránku kouzelnického světa. Nebelvír a Zmijozel. Brumbál a Voldemort. Dobro a zlo. Kouzelníci, co pocházeli z dobrých poměrů a stali se Smrtijedy. Čarodějové, kteří se narodili do rodin plných předsudků a víry v čistokrevnost, ale dokázali se jim vzepřít. Co je spojovalo? Jméno a krev. A to tady jde od samého začátku.
Přiznávám, že jsem při psaní druhé části uvažovala, že název změním. Označování dílů římskými číslicemi se mi zdálo jako vrchol lenosti a známka nedostatku fantazie. Navíc jsem byla přesvědčená, že II. část je vážně poslední. Jenže jsem nenašla žádná lepší slova, která by celý příběh dokázala vystihnout. Tak nějak tedy přišla povídka ke svému názvu.
Ale jak vznikají názvy jednotlivých kapitol? Je dobré kapitoly pojmenovávat? A nekomplikuje si tím autor práci?


Já jsem jednoznačně zastánce pojmenovávání. Nevím, jak vy, ale mnoho názvů kapitol z mých oblíbených knih mi dodneška utkvělo v paměti. Když jsem byla v tom nejšílenějším období fanouškovství, totální blázen do Pottera (ne, to opravdu není teď, bývalo to mnohem extrémnější!), tak jsem znala knihy slovo od slova. Vážně. Četla jsem je tolikrát, že mi stačilo otevřít libovolnou stranu, přečíst pár slov a já dokázala mnohdy odcitovat, co postavy říkají dál, nebo jsem minimálně věděla název kapitoly a děj.
Jako čtenář mám názvy kapitol opravdu ráda – ale pozor, musí být vážně dobré! Musí mě navnadit na děj, donutit mě zamyslet se, co se asi stane, ale zároveň mi nesmí prozradit všechno. Chce to najít rovnováhu. Ráda se k některým knihám vracím a čtu si určité pasáže, které mě bavily, nebo něčím inspirovaly, a to se dělá nejlépe, když si pamatujete název kapitoly. Občas se stane, že kniha, kterou čtu, není příliš dobrá. Na pár dnů ji odložím, a když ji potom otevřu, vyskočí na mě záložka u něčeho jako Kapitola dvaadvacátá. To je trošku zklamání. O čem, že byla ta minulá, napadne vás. Proč je autor nepojmenoval? Byl líný? Jistě, existují čestné výjimky.
Názvy kapitol jsou něco, s čím si může autor vyhrát! Můžou to být jednoslovné úsečné názvy, můžou to být názvy vašich oblíbených básní, můžete do nich strkat vodítka pro příběh! Podle mě je to geniální!
Jak pojmenovávám kapitoly v MJMK? Způsobů existuje hned několik.

1. Když mám nejdřív název

Přiznejme si, to je ta nejlepší varianta. Je to o tom, že se naučíte vnímat svět kolem sebe. Názvy písní, jiných knih a filmů – tam se inspiruji velice často. Něco zaslechnu a zapíšu si ta slova do poznámek. Mám na to speciální dokument, kam hážu tyhle budoucí „názvy“. Ten sloupeček se už dost razantně zmenšil a není pomalu z čeho vybírat. Nebezpečné známosti, Zlo mezi námi, V moci ďábla – to všechno jsou názvy mých oblíbených filmů a zároveň názvy kapitol v druhé části. Pod kůží, Pod rouškou noci – to jsou názvy knih, které jsem četla. Někdy v názvu kapitoly použiju verš z písně. Ovšem nejčastěji mě napadne prostě jen název, který se mi v tu chvíli k ničemu nehodí. Poznej svého nepřítele, Odvrácená strana moci – a tak ho jednoduše odložím a nechám na jindy. A občas ho nepoužiju nikdy, i to se stává.
Někdy – ale to jsou opravdu výjimky – jsem neměla například tušení, čeho se bude další kapitola převážně týkat. A tak jsem zírala do sbírky názvů a přemýšlela nad jejich významy. Takhle vznikla například ryze famfrpálová kapitola S hlavou v oblacích. Název se mi tam povaloval dlouho a šetřila jsem si ho pro finálové utkání mezi školami, nicméně když jsem nad ním začala přemýšlet, evokoval ve mně mnohem víc. Nejen famfrpál, ale i počínající vztah mezi Albusem a Eileen a jejich zamilovanost, zároveň jsem o něm uvažovala jako o metafoře k situaci, ve které se Albus a ostatní nachází. Do téhle chvíle byli dětmi, jenže najednou musí dospět, nechat své dětské sny a plány za sebou a postavit se čelem realitě – anebo naopak si musí za nimi jít stůj co stůj a svých snů se nebát. To všechno pro mě název symbolizoval a ta témata se v kapitole ve větší si menší míře skutečně řeší. I tohle je tedy způsob, jak vám název může pomoci v psaní.

2. Když pojmenovávám podle děje

Tohle je pochopitelně ten nejjednodušší úkol, alespoň na první pohled. Když máte jednu hlavní postavu, jde vám to vždycky mnohem snáz. V mém případě je to trochu oříšek. V jedné kapitole MJMK se dokáže vystřídat tucet hlavních hrdinů, kteří řeší většinou kolem dvou až tří zápletek. Děj je tedy poněkud roztříštěný a já vždycky stojím před nelehkou volbou, který název bude reflektovat nejlíp, o čem kapitola je. Někdy máte štěstí, že vám název pokryje víceméně všechno. Například Stinná stránka sester Blackových – moje velmi oblíbená. Emily řeší svoji nejistou pozici ministryně kouzel a je nucena obětovávat sebe na úkor lidu. Laura se seznamuje blíž s Anthonym a znovu si vybírá cestu nejméně bolestnější pro ostatní, tedy pokračuje ve svých lžích a odstrkuje okolí stranou. Nikolaos je v obrovském průšvihu kvůli Blanchardovi, Andrej zmizel a ona neví, jak se poprat s tím, co udělala. Eileen má tajemství před Albusem a rozhoduje se, jestli mu poví o své moci. Čtyři zápletky, čtyři postavy a jeden trefný název. Takhle snadné to ale většinou není.
Některé kapitoly jsou klíčové a některé jsou poněkud výplňové. Například dvojka Slavnostně přísahám... a ...že jsem připraven ke každé špatnosti – jejich jediným účelem bylo rozehrát vztahy mezi postavami v Bradavicích a zachytit přípravy Vánočního plesu. V podstatě jsou to čisté vztahovky. Albus nemůže pozvat Eileen na ples a užírá se tím. Edward se snaží získat Soňu. Rose a Scorpius kolem sebe tančí jako kolem horké kaše. Do toho tu máme vtipného Severuse, Andreje s Lolou, kteří si na sebe zvykají a upevňují důvěru, stále častěji objevujícího se Draca... Ale opravdu nic konkrétního. Neřeší se Zmijozel, moc, Voldemort, ministerstvo.


3. Když pojmenovávám podle dialogů

Tohle je téměř vyhynulý druh typu názvů. Mám ho hrozně ráda, ale uchyluju se k němu opravdu ze všech nejméně, jelikož málokdy onen střípek pronesených slov opravdu něco znamená a vystihne. Dvanáct omráčených spolužáků a Někdo, koho jsme dřív znali – to je myslím typický příklad za všechny. Možná bych se nebála připustit, že jsou to ty méně povedené. Zato Co se stalo Penelope Melwillové? je velmi dobrý příklad. Otázka, která v knize padne nespočetněkrát. Lola se k ní vrací ve vzpomínkách, ale prozatím jen naznačuje. Andrej se na ni vyptává, ale odpovědi se mu nedostane – až do téhle kapitoly, kdy se Nikolaos konečně přizná a my se přestáváme ptát.

4. Když si musím vypomáhat

Tohle je příklad vrcholu lenosti, nebo pohodlnosti, nebo si tomu říkejte, jak chcete. Název jednoduše vystihuje přesně to, co se stane. Poslední cesta do Bradavic, Druhý úkol, Vánoční ples – není pochyb o tom, že si vzpomenete, o čem ty kapitoly jsou. V některých případech je to v pořádku. Třeba v těch, co jsem právě vyjmenovala. Jako čtenář totiž tyhle události už předvídáte. Víte, že prázdniny skončily a hrdinové odjíždí naposled do školy. Víte, že druhý úkol na konci minulé kapitoly právě začal a teď logicky bude následovat jeho podoba. Víte, že všichni už mají své partnery, Vánoce se přiblížily a ples je tedy konečně tu. Nepřekvapí vás to, proto je ten název docela v pořádku.
Co je trochu průšvih, je název, co vyzrazuje děj až moc. Jako Za zdmi Azkabanu v druhé části MJMK – ten název je sám o sobě skvělý, kdyby Lauru ministerstvo dopadlo na konci předcházející kapitoly. Jenže ono nedopadlo, Smrtijedi ji teprve našli v Medovém ráji a ona „nehoda“ se stane až v téhle kapitole. Název tedy vyzrazuje děj dopředu – jakkoliv ho mám ráda, tímhle jsem to malinko pohnojila.


5. Když nemůžu přijít na nic

Aneb jak mě vlastně napadl námět na tenhle článek. Někdy se dostanete do fáze, kdy máte detailní osnovu kapitoly, dialogy vám samovolně naskakují, ale název nikde. Nesnáším to. Jsem strašný detailista, co potřebuje mít hotovou osnovu a pojmenovanou kapitolu, než ji začne psát. Jenže tuhle se mi stalo (hned třikrát za sebou), že jsem ji nedokázala pojmenovat. 
Příklad kapitoly třiapadesáté. Pracovně jsem ji uložila pod názvem Jarní prázdniny, který je pitomý už od pohledu. Pak jsem ji přejmenovala na Edwardův největší průser, nakonec na Dokud nevymyslíš název, nebudeš psát. Už jsem ji měla skoro dopsanou, když mě konečně napadl název – Staré křivdy a nové začátky. Cha! Jak výstižné! O týden později jsem začala psát čtyřiapadesátku a problém nastal znovu. Název, který jsem nakonec zvolila, se mi prozatím moc nelíbí. Kapitola je už však hotová. Mám osnovy na další dvě, ale ani ty prozatím nedostaly svůj název. Jsem z názvů vyčerpaná. Stále dokola čtu ty staré, aby se mi neopakovala slova, nebo slovní spojení.
Za vrchol selhání v tomhle považuju druhou část. Kapitoly mají názvy jako Začátky, Začátek cesty, Začátek konce – to není dobrý. Poslední naděje, Poslední oběť – brrr. Ve III. části se snažím držet určitou pestrost názvů. Například posledních deset kapitol mám pojmenovaných. Ani nevím, jak se to stalo! Přitom ke každé mám pár poznámek, žádnou pevnou kostru. Ty názvy mě prostě napadaly jeden za druhým. Ale ta mezera mezi třiapadesátkou a šedesátkou je jako hluché místo. Našlapuju po zamrzlém jezeře – snažím se nabídnout atraktivní názvy, které nic nevyzradí a jak se blíží finále, selhávám a led pode mnou praská. 
Přesto si stojím za přesvědčením, že názvy kapitol jsou skvělé. Jsou skvělé pro čtenáře, které správně navnadí, jsou skvělé pro vás, protože si na nich procvičíte svou schopnost vyjadřovat se. Obávám se jen, že jsem ze sebe už vydala to nejlepší. Až bude MJMK u konce, budeme zhruba na 158 kapitolách – 158 názvech. Děsí mě, že jestli se někdy dostanu k psaní vlastní knihy, začnu vykrádat sama sebe.




You May Also Like

5 Comments

  1. Super, hodně mi to pomohlo :) teď si občas jen tak sednu a vymýšlím názvy, které později použiji.

    OdpovědětVymazat
  2. Super, hodně mi to pomohlo :) teď si občas jen tak sednu a vymýšlím názvy, které později použiji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvělý, jsem ráda, že to někomu pomohlo! :)

      Vymazat
  3. Dneska jsem dočetla knihu a neměla jsem nic jiného na práci, než popadnout mobil, jít na tvůj blog a něco si přečíst. Na tento článek jsem tím pádem narazila omylem a jsem za to ráda.
    Psala jsem krátkou knížku, ve které mám všechny kapitoly pouze očíslované. U dalšího díla jsem se chtěla přemoci a pojmenovat jednotlivé kapitoly.Díky za ispiraci!

    OdpovědětVymazat